CHAK K’ÁAN / HAMACA ROJA
MARY IUIT (MAYA PENINSULAR)
CHAK K’ÁAN
K’a’ajsaje’ jump’éel chak k’áan,
u to’omaj sak che’ej,
kanp’éel u boox sajkilil,
yéetel u ya’axiil k ch’i’ibal,
u t’úut’ulbejil u ch’a’ik muuk’ wíinik
ku méek’ikubaj tu suumil u tuuch.
U noj ba’alile’ ku náak’al tu puksi’ik’al,
u yoochel u juume’,
u tsikbal in chiich, in nool
yéetel máax ts’o’ok u suut tu tséel Yuumtsil.
U síijil máak ichil jump’éel xa’anil naje’
u póopil tia’al jump’éel píik’il sáansamal,
u sáasilil u jíit’il u k’ab in chiich tu k’ab u yáabil
beey kéen xi’iko’ob k’óoben u tséent u wi’ijil kaambalo’.
Ti’ kéen u t’óop’s u na’at yéetel patbil waaji’,
u p’i’ilil u paakat yéetel u chokojil chukwa’,
tumen chuun k’áak’e’ u chakjole’enil puksi’ik’al.
Yaan xan u mooyil tia’al u t’íinik k’áan in nool,
tu’ux ku je’elsik u meyaj,
u t’uube’ u najil u xook u yáabil,
ti’ ku nupik u paakat yéeteli’,
xuuxubk’aytbil u beetik u wenel,
lelo’ mina’an k’aba’ u ti’a’alintej.
U báaytik u táan u poole’,
ts’a’ múuk’ tia’al áalkab ich ch’íichí’il tuunich,
u tsikbale’ ts’ak tia’al kéen lúubuk u yóol,
nojoch u kúuch tuláakal ba’ax le táabsajo’,
tak u ch’íijil máake’
banchajal ku meentik beey u túumbel lool k’óopte’e’.
Kéen máanak jayp’éel ja’abe’
ku yilik máak bix ts’o’ok u láaj bin láak’tsil,
chéen ba’ax ts’aka’ane’ leti’e’ janalo’, leti’e’ k’áayo’,
leti’e’ noj tsikbal sibtech ta paalilo’,
Ba’ax túun unaj u meentik wíinike’
u líik’sik u muuk’
u ka’ ts’aik u kuxtal
le nukuch k’a’ajsaj pata’ab ichil u jobnelo’,
u k’ajlay maaya wíinik, ma’ chen u múuk’ in ch’i’ibali’,
U yóol Yuum cháak bíin jóoyabtik a nojochtal,
u t’aan Yuum iik’ bíin xíitik ta na’at,
u sáasilil Yuum K’iin bíin suutnak a paakatil,
u tséentaj Yuum K’áax bíin wi’ijchak ta kaambal.
HAMACA ROJA
La memoria es una hamaca roja,
lleva envuelta una sonrisa,
esconde sus cuatro negros temores
en nuestro verde linaje,
es vereda donde llena el hombre su fortaleza,
ahí abraza su cuerda umbilical.
Su esplendor alcanza su corazón,
el sonido de su voz,
es la palabra de mi abuela, mi abuelo
y de quien ha regresado al lado de Yuumtsil.
El nacimiento en una casa maya,
es el petate de un amanecer cada día,
es la luz que teje las manos de mi abuela en las de su nieta,
así vamos a la cocina a alimentar al hambriento aprendizaje.
Florecerá como tortilla formada con las manos,
despejará su mirada con un chocolate caliente,
junto al fogón todo corazón enrojece.
Existe un espacio para la hamaca de mi abuelo,
ahí descansa su trabajo,
su hamaca es la escuela de su nieta,
ahí emparejan su mirada,
ahí convocan a murmullos el sueño,
eso aún no tiene nombre en este mundo.
Cuando pasa lentamente sus manos sobre su frente,
empodera su caminar entre piedras afiladas,
su palabra sanadora previene la desesperanza,
el poder de ese hechizo trasciende
hasta en la más larga vejez,
se cosecha como la fresca flor de siricote.
Cuando pasen algunos años,
los hermanos y hermanas se van,
pero queda el guiso y la canción,
son las palabras sembradas en tu niñez.
Lo que debe hacer una persona con honor,
es levantarse con fuerza,
volver a crear vida,
los grandes aprendizajes que lleva en su carne
es memoria maya, no es una simple voz.
El poder de Yuum Cháak te alimentará con la lluvia,
la palabra de Yuum iik’ florecerá en tu razón,
la luz de Yuum K’iin será tu mirada,
el alimento de Yuum Cháak será hambre de tu aprendizaje.